Test

Test

Druhý den v Bangkoku

Dnes jsme viděli chrámový komplex, kde je největší pozlacený Budha dlouhy 42 a vysoky    Potom jsme navštívili královský palác.

Bago

Bago bylo kdysi hlavní město mocného království Monů. Byl tu tedy i královský palác, na jehož základech byla postavena na barmské poměry celkem věrná replika. Působí velkolepě. Je tady také pagoda Shwe Maw Daw, která je se svými 125 m výšky nejvyšší pagodou v Barmě. Při zemětřesení kdysi upadla špička, ale nerozbila se, a tak teď leží na zemí vedle pagody a slouží jako zeď přání. Je tu i hadí pagoda, ale na té je zajímavé to, že se o ní zasloužil had, a to tím, že ho ukazovali za peníze, a za ty peníze postavili pagodu. Had se zjevil ve snu jednomu mnichovi a řekl, že nikomu neublíží. Potom opravdu přišel a dosud žije. Je mu 125 let a je to pěkný macek, tlustý jako stehno a přiměřeně dlouhý. Jen jsme na něj nesměli sahat. Poslední pamětihodností  v Bagu jsou 4 sedící Budhové s výškou 50 metrů. Po přesunu do Yangonu jsme si navštívili nejhezčího ležícího Budhu. Je 75 m dlouhý, a tak zaostává za tím nejdelším o 90 m. Poslední pagoda našeho zájezdu byla Botataung. Je zajímavá tím, že ji za druhé světové války vybombardovali, a při té příležitosti našli všechny poklady, které se při budování pagod ukrývají uvnitř. Například i vlas, údajně Budhův, spousty sošek a jiných předmětů. Dnes slouží jako muzeum, může se dovnitř a jsou tam vitriny s těmi poklady. Zítra začíná naše poněkud dlouhá cesta domů.

Miracle Golden Rock

Zázračná zlatá skála je pozlacený viklan, který drží na svém místě jak jinak, než za vlas koho jiného, než Budhy. Tím se z něj stalo druhé nejsvětější místo v Barmě, hned po Shweidagonu, tam mají vlasů osm. Muži si kupují zlaté plátky a zvětšují vrstvu zlata. Jeli jsme sem z Yangonu nejprve 5 hodin autobusem, a potom jsme přesedli na naklaďák, protože silnice je místy tak prudce dokopce, že by to žádný autobus nevyjel. Seděli jsme na lavicích v šesti řadách po čtyřech, domorodci po šesti. Těch náklaďáků tady jezdí velké množství, domorodců je nahoře opravdu hodně. Většina jich nahoře dokonce přespává pod širým nebem. Půjčují tady k tomuto účelu rohože a deky. My turisti jsme tady byli v takové menšině, že ši nás fotili jako exoty! Nebo se fotili s náma.Dokonce ši nás fotil jeden mnich, a tím nám oplatil to, kolikrát jsme si my fotili mnichy. Byli jsme u toho zlatého šutru až do tmy, aby jsme si užili tu zvláštní atmosféru.

Yangon

Ráno přelet do Yangonu byl bez problémů, byť letenka byla omylem na jméno Patrik Sitenský. Hlavní atrakce dnes byla pagoda Shwedagon. Je to nejposvátnější místo v Barmě, protože tady je uloženo 8 vlasů Budhových. Tyto vlasy získali přímo od Budhy před 2500 lety dva obchodníci za trochu rýže. To byl docela dobrý obchod. Pro uložení těchto relikvií museli vystavět tu nejhonosnější pagodu. Postupně ji zvětšovali a vylepšovali až do dnešní podoby. Je to úžasné, jen v roce 1999 přibylo asi 66 tun zalata. Celkem je ho tam víc, než v britské bance. Přesně se to neví, protože hodně ho je uvnitř pagody.
Další až nad fotkama doma. Zá chvilku odjíždíme.

Jezero Inle, druhý den

Dnes byl druhý odpočinkový den. Opět nás vozili na těch samých lodičkách, nejdříve po jezeře Inle, zajeli jsme na trh a koupili nějaké dárky a potom jsme pluli do nějakého přítoku. Projížděli jsme proti proudu několik malých přehrad z bambusu šlajsnou uprostřed. To bylo docela hezké. Dojeli jsme do vesnice, kde by Srstka neříkal "Kachny, kachny", ale "Stupy, stupy, stupy". Je jich tady prý 800 až 1000. Číslo asi nelze určit přesně, protože mnohé se už rozpadají jiné nové se stále stavějí. Vylezli jsme také na vyhlídku na kopci, ale ani odtud nebylo možné vyfotit a spočítat všechny, protože trochu stínily stromy a část stup byla na odvráceném svahu. Po obědě jsme dojeli do jedné vesničky na břehu, kde jsme se podívali do stále funkčního kláštera, kde jsme pohovořili se starým mnichem, který uměl anglicky. A to bylo pro dnešek vše. Teď balíme a zítra letíme do Yangonu ( za britů Rangunu, hlavního města Barmy).

Jezero Inle, první den

Dnes je tak trochu odpočinkový den. Ráno jsme se rozdělili na 4 skupiny po čtyřech na 4 lodičky a vozlily nás po jezeře Inle. Je asi 20 km dlouhé a 11 km široké a velice mělké. Je na něm mnoho plovoucích vesniček, tedy ne plovoucích, to se jim jen říká. Jsou na teakových sloupech, které vydrží kolem 40 let, a pak musí postavit nový dům. Živí se tu buď rybářením (rybáři tady padluji zvláštním způsobem ve stoje nohama,aby měli obě ruce volné na rybaření), nebo zahradnicenim na velkých plovoucích zahradách, které obdělávaji z lodiček. Byli jsme také v pagodě, kde mají 5 sošek Budhy, které jsou tak uctívané, že je stále pozlacují, že už ani není poznat, že to byly kdysi sošky Budhů, viz foto. Každý rok je vozí po jezeře na lodí, též viz foto. Legendu budu vyprávět až po návratu.